Adam Sklepica - neděle

1. Adam byl v bezvědomí asi 10 minut, když ho probudil velmi nepřijemný pocit. Než otevřel oči a podíval se co to je, napadlo ho, že mu někdo šmirglem hobluje bradavku. Pranic se mu to nelíbilo. Když se rozkoukal, zjistil, že toho moc nevidí, protože kolem byl všude kouř a z chodby do kuchyně šlehaly plameny, které už zachvátily nejen jídelní kout, ale i matku sedící u stolu.

2. Adam se chystal začít panikařit, ale nejprve si dovolil pár vteřin blaženě spočinout zrakem na tom božském výjevu, jak matčina mrtvola hoří jasným plamenem a po obličeji se jí roztékají polymery ve tvaru pokrouceného nápisu Jednota. Pak mu ale plamen olízl špičku pantofle, a Adam byl nucen se pohnout. V té chvíli si uvědomil že to šmirglování bradavky měla na starost sousedovic kočka, která ho, bůhvíproč, olizovala, jako kdyby pár metrů od ní nehořelo.

3. Adam kočku popadl do náruče, vyškrábal se na nohy a rozhodl se že je na čase dům opustit, než se na něj sesune střecha nebo se udusí dýmem ze škvarících se plastů. Postavil se, rozhlédl okolo a zvážil úprk oknem. Na ten byl ale příliš tlustý. Musel tedy proběhnout hořící kuchyní. Najednou do Adama vjel pud sebezáchovy, pročež před průchodem plameny nejprve v kuchyňském dřezu pořádně namočil kočku, kterou si pak omotal kolem hlavy jako turban.  Turban co sice zlostně mručel, syčel a mňoukal, ale momentálně sloužil svému účelu: držel žár a možná i oheň sám od Adamova obličeje. 

4. Takhle vyzbrojen Adam proskákal kuchyní a cestou si všiml akorát toho, jak se matce srandovně začaly kroutit hořící prsty, a jak z prasklé kůže na ramenou začal odkapávat rozškvařený tuk. 

5. Ve většině domu byla tma, kterou osvětlovaly akorát plameny. Na chodbě Adam zjistil, co se stalo. Místo vstupu do koupelny byla jen hořící díra za kterou ležely trosky kotle a koupelnových doplňků. Z vany plápolala nádherná vatra. Adam se už už chystal skočit po vchodových dveřích a barák opustit, když mu došlo, že jeho pokoj asi brzy lehne popelem. Tudíž bylo nutné do něj ještě rychle vkročit a zachránit pár nejdrahocenějších relikví.

6. V této chvíli Adam vyhodil kočku prasklým přízemním oknem ven, protože mu příšlo, že už sama začala hořet a tedy neměla pro Adama dál smysl, a vrhl se střemhlav do svého pokoje. Tam byly plameny ještě relativně malé, ale bylo zjevné, že to je otázka chvilky, než se svezou po těch hroudách odpadu, starých časopisů a knih a udělají z Adamovy svatyně pořádnou hranici. Adam si opět dovolil vteřinu zamyšlení, a připomněl si jak je ironické že ještě před pár dny mu bylo líto, že plápolající ohniště co zná z Dark Souls, nejsou i v reálném světě, a teď mu tady jedno kvetlo přímo před nosem. Akorát asi nebylo moc magické.

7. Ale již nebylo času nazbyt! Adam se vrhnul ke zdi a serval z ní dva plakáty po tátovi a nacpal si je do slipů. Sice toho ochlastu nesnášel, ale chtěl aby mu po něm zbylo aspoň něco. Ty drahocenné vteřiny měl ovšem Adam věnovat jiným činnostem, než cpání si Hitlerovské propagandy do rozkroku. Měl utíkat před zhoubným ohněm. Špatné rozhodnutí se mu záhy vymstilo. V mezidobí plameny z koupelny už zcela zachvátily chodbu a vnikly do světlíku a do skladového pokoje s igelitkama, a ty se nyní v krabicích škvařily o sto šest. Adam při pohledu na chodbu přes kterou už nebylo vidět pochopil, že tudy cesta nepovede. 

8. Navíc se zrovna nad chodbou propadl strop a zbortil se do ní hořící dřevěný trám. Adam vstoupil zpět do svého pokoje a zavřel za sebou dveře. Rozhlédl se okolo, a prvně v životě zalitoval, že má pokoj ve sníženém přízemí. Okna totiž byla jen poloviční a Adamovi došlo že i kdyby byl střízlík o padesáti kiogramech, tak se jima neprotáhne. Zkusil jedno z nich i tak otevřít, aby aspoň mohl volat o pomoc, ale když vylezl na židli tak ta se pod ním přobořila.

9. Adam z posledních sil vstal ze země, a ještě jednou kontrolně otevřel dveře svého pokoje. Obličej mu ožehl žár a do očí se mu zakousl štiplavý kouř. Adam dveře zase rychle zavřel. Cítil se unavený a malátný. Na hlavě měl bouli. Bolelo ho koleno. Smrděl spálenýma chlupama a špatně uzeným masem. Poslední koutek v jeho pokoji, který ještě zcela nehořel, bylo okolí počítače. Adam si k němu sedl, na ucha si dal sluchátka, a rozhodl se naposledy comp zapnout a zahrát si svojí oblíbenou hru. Počítač byl ale touto dobou už vyzkratovaný.

10. Adam vzal vyhaslý počítač do náruče a pevně ho objal. Přemýšlel, že by si ho také narval do slipů ale tolik místa tam nebylo. A to i přes to, že měl, jak s oblibou říkala nyní jistě již na škvarek spálená matka, "podivně malý penis". Adam si sedl na zem, do koutku, sklonil hlavu a přes slzy stékající na počítač v náruči se zaposlouchal do hluku ze vzdálených sirén. Než mu kouř zcela zatemnil mysl, stačil si uvědomit, jak měl svůj život vlastně rád. Na zlomek sekundy se mu i zastýskalo po mamince.