Spacefest (ii) - Idiot chce na Mars

 1. Druhý den Spacefestu byl opravdu nabitý. První přednáška ráno: Pascal Lee - Mission Mars. Lee je spoluzakladatel Mars Institutu, fyzik (geofyzik) a astronom, který studoval pod vedením Veverky a Sagana. Je to dobrej řečník, kterej Marsem evidentně žije, a zajímavá je na něm spousta věcí. Mimo jiné i to, že na konci osmdesátých let strávil asi rok v Antarktidě, kde načerpal zkušenosti třeba i  z oblasti testování kolektivu v kritických a život ohrožujících podmínkách, což neopomněl zmínit ve své přednášce že mu přijde jako jedno z nejdůležitějších kritérií pro vybírání lidí, kteří jednou jako první poletí na Mars, a nemyslel tím nikoho z Mars 1 ani  z Mars 500.

2. Jelikož už mi přišlo, že nemá cenu se snažit skrývat svojí vesmírnou-negramotnost a držet se nějakého předpřipraveného seznamu otázek, všichni řečnící a astronauti, kteří se vyskytli v mé přítomnosti a byli ochotni si povídat dostali dotazy které samozřejmě nebyly na seznamu. Fuck the list, žejo. Otázky zněly: A) "čeho ste se ve vesmíru báli,"  B) "jaký je váš oblíbený film se space-tématikou". C) "co bylo-je na vaší práci nejtěžší a nejlepší?" Protože to sou věci, které mě opravdu zajímaly. A věřili byste, že všichni tvrdili, že se nikdy nebáli smrti, naopak si uvědomovali, že je možnou součástí jejich práce, a svorně si připomínali slova Guse Grissoma: "If we die,  we want people to accept that we were in a risky program, we knew it and all we want is that it will not slow down the progress".

Michael Collins. Nemá rád film Gravity

3. K filmům: všichni do jednoho se shodli že: Marťan byl dobrej film ale jeho největší hodnota byla "jen" jako PR pro budoucí rozvoj astronautiky. Ale z hlediska vědy měl v sobě spoustu chyb a nesmyslů. Údajně o spoustě z nich "Andy" (Weir, s kterým to vypadalo že se tam mimo mě každej zná osobně, stejně tak s Muskem) věděl, ale na tlak vydavatelů to neměnil. Zejména tu bouři, která by se na Marsu vůbec nemohla odehrát.  Ale vydavatelé a posléze producenti trvali na tom, že bouře má dobrej dramatickej efekt hned na začátek, tak je dobré jí tam nechat. Každý dotázaný byl schopen vyjmenovat nejméně deset věcí co bylo v Marťanovi  "špatně". Od toho jak Mark pěstoval brambory (na které mars-soil údajně nejenže nepotřeboval, ale díky její toxicitě ani neměl použít, hovna nehovna), přes blbou gravitaci až po zásadní věc jako opouštění prostoru a oblékání/svlékání skafandru, bez zohlednění prachu, který, jak Pascal uvedl má tři velké nevýhody: 1) je hrozně drobounkej a dostane se svině všude, 2), je hrozně ostrej, takže když se člověku dostane do plic, je pravděpodobný, že mu je prořízne a to ho dříve nebo později zabije, a 3) je toxický, takže i kdyby člověku ty plíce neprořízl, tak se na něj otráví. A to je v současné době i jedna z největších výzev plánovaného pobytu na Marsu, a i proto se navrhují Mars-suits tak, aby se do nich dalo nalézat zády toho skafandru, který je součástka zvenčí přidělatelná na rover či obytný prostor, a nedostane se vůbec dovnitř, právě kvůli té potencionální kontaminaci prachem a rizikům co z toho plynou.

Dee O'Hara. Nemá ráda Interstellar.

4. Nejvíc nesnášenej film mezi astronautama je jednoznačně Gravity. Cituji Dona Thomase "I dont wish death upon people often, but with this movie all I kept wishing and waiting for was for Sandra Bullock to die. That is how bad it was". Allan Bean pravil že to je piece of crap. Přísedící Chuck Dietrich řekl víceméně to samé, a přidal, že ačkoliv jemu se moc líbil film Appolo 13, tak role tzv "retro-controllora", kterou tam zastával, byla znázorněna špatně. Na což navázala Dee O'Hara, první zdravotní sestra původní sedmičky astronautů z šedesátých let, která řekla, že na to, jak jí nebo její roli kdo kde ztvárnil se vůbec nekouká, protože to by pak musela skvělej film The Right Stuff mít méně ráda, vzhledem k tomu že tam z ní udělali něco jako Nurse Ratchet ve One Flew Over Cockoo's Nest. Ještě se obecně nelíbil Interstellar a Mission to Mars. Protože to astronauti označují za výsměch,  který ignoruje fakta, místo pravého sci-fi, které inovuje (hodně lidí tam zmínilo jako dobrý příklad Verna nebo Dicka).

5. Vítězem ankety o nej film je: The Right Stuff od Phillipa Kaufmana. Tenhle film zmínila víc než polovina dotázaných jako jednoznačně nejlepší film "z oboru". Druhé bodovalo právě to Appolo 13,  a až pak Marťan. Nikdy se ve výčtu nejoblíbenějších neobjevil ani Interstellar ani Gravity. Naopak to sou filmy, které zazněly jako příklad toho co se všem nelíbilo, i když jeden astronaut pronesl že Interstellar mělo pár zajímavých nápadů, ale že se holt na to muselo koukat jako na pohádku, a že chápe že spoustu vědců a astronautů může ten film urážet. Ale povídání o Gravity nebo Interstellaru byly jediné momenty, kdy astronauti začali otevřeně mluvit sprostě až mírně agresivně. Bylo to zajímavé sledovat.

oblečení do kterého se vstupuje z jiné místnosti mne zaujalo

6.  Ale zpět od filmu k přednáškám. Po Pascalovi mne čekal Peter Smith a jeho zajímavé vyprávění o  tom, jak spolupracoval s Dr Martinem Tomaskem, o tom jak šla Phoenix Mars Mission a tom jaké úspěchy a neúspěchy Phoenix na Marsu zažil. A samozřejmě tam padlo pár vtipů na Marťana, v němž hrál důležitou roli právě Smithův přínos v podobě návrhu na IMP foťák (čočka, kamera, sklo, optický systém? Anonymní mne jistě rád opraví) na Pathfinderovi. A o ještě se žertovalo na téma, jak  a jak dlouho se na Mars ve filmu Marťan cestovalo a jak dlouho tam Mark byl a co by mu to skutečně způsobilo za problémy. A eště bylo dost lidem trnem v oku to, že kdyby "řešení" toho jak Marka Whatleyho dostat zpět bylo tak banální, jak ve filmu, že by v NASA polovinu zúčastněných museli vyházet za to, jakou z toho dělali heuréku.

Pascal Lee sází na Opposition Class Mission jako první

7. Po Smithovi přišla na řadu Leslie Young, nadšená plutofilka, která měla nejnabitější přednášku. Plnou hlasitě a slastně vzdychajících geologů, geo-chemiků (pokud něco takového je), astronomů a eletrikářů, kteří prožívali mnohočetné orgasmy, kdykoliv se na plátně objevilo něco jako obrázek níže. Je mi jasné, že obrázky z Pluta sou průlomové, a zkoumání povrchu i okolí Pluta je něco, co přináší téhle komunitě extázi, ale bohužel pro mne byla ta přednáška prakticky nesrozumitelná, díky tomu že sem idiot, který celý život kašlal na chemii a související předměty. Takže tady nemohl stihnout ani  číst ty podivné grafy, ani googlovat co které zkratky z periodické tabulky znamenají. Ano, jistou osvětu v tomto směru na mně napáchalo Breaking Bad, díky němuž už si pamatuju asi o 7 prvků víc, než před dvěma měsíci, ale na ty pluto-orgasmy to stále ještě nestačilo, ale chápu, že když Leslie řekla, že na fotky z Pluta čekala 9.5 let, že to pak asi byl skutečně extatický moment, je vidět.

tenhle snímek vzbudil asi pětivteřinový potlesk. beats me.

8. Pak následovali novináři a "space writers" (to je faktická funkce kterou uznává NASA btw) Leonard David  a Rob Pyle. Ten mimo svého psaní dělal i pár let vizuálního konzultanta pro Start Trek Deep Space 9 a měl fakt vtipnou přednášku, která mne, mimo jiné, inspirovala k  tomu že si chci přecíst Das Mars Project od Wernhera Von Brauna. Kterého mi označila na fotce, co mi podepisovala, Dee O'Hara,  že Braun je ten co stojí přímo vedle Kennedyho. O'Hara byla nesmírně sdělná a na moje zvídavé dotazy co bylo na její práci nejlepší a nejhorší odpověděla že nejlepší byla ta přátelství, která se tam vytvořila, z nichž jichž většina trvá dodnes, a nejhorší to, když některé ty přátele ztratila během těch pár tragédií, co se NASE v té době odehrály. Zní to banálně, ale když si člověk uvědomí, že tohle řekne osoba, co se potkávala s Kennedym, Armstrongem, a byla jeden z těch lidí, který nepřímo doslova rozhodoval o tom, kdo poletí na Měsíc (protože její úkol bylo astronauty znát natolik dobře, aby poznala když nejsou zdraví, i když oni sami to leteckému doktorovi odmítnou říct, protože by to znamenalo že jim zakážou start), a byla u zrodu legend, má to takový zvláštně romantický nádech, v tom nejlepším slova smyslu.

z leva: Braun, Kennedy, Cooper, Dee (a další nevím)

9. Kolegialita a přátelství a týmová práce obecně bylo velké téma dneška. A já jim to žeru. Na závěr dne byl tzv. Apollo panel. Bylo tam 9 astronautů, z nichž většina byla na Měsíci, a kteří na otázky jak se zpětně koukají na svůj život odpovídali že chápou, že byli přehnaně glorifikovaní, a nezapomenou zmínit  že to byly tisíce lidí, co pracovali v pozadí na tom, aby mise měla úspěch. A víte, že si uvědomovali, že to je právě na těch týmech inženýrů a vývojářů, jestli se jim stroj rozpadne pod rukama nebo ne, a tak jim věříte i tu pokoru. A když pak Dick Gordon řekne že být na Měsíci bylo úžasné, ale o to užasnejší je, že tam byl se svým nejlepším přítelem (Allan Bean), a vy pak o pár hodin později, už bez mikrofonů a reflektoru na ně namířených vidíte, jak spolu tihle dva staříci odchází prakticky ruku v ruce, v družném rozhovoru, je jasné, že na tom něco je.

přátelé na život a na smrt. ale prej na smrt nikdy nemysleli

10. Koneckonců i Lee Pascal na svém slidu o tom kdo se dostane první na Mars zmiňoval, že vedle znalostí, motivace a zdraví astronauta je nejdůležitější jeho "altruismus". Jeho nesobeckost, a schopnost myslet na celek, místo sebe, a konkrétně v situaci pod tlakem. Proto, když se asi 13tiletý kluk na tom Appollo panelu zeptal Freda Haise "a hádali ste se, během toho letu?" (myslel na Apollo 13 které znal z filmu), nebylo mi zatěžko Haisovi věřit, že zrovna ta část byla vymyšlená, navíc když jí pak ještě doplnil objasněním toho, proč to nebylo tak, jak to Howard prezentoval, vzhledem k tomu že mezi astronautama se obecně považuje za jasné, že práve Sweigertova osobnost a inklinace k preciznosti a faktu jak výborně znal command module významně přispěla k tomu, že se Apollo 13 nestalo pro nikoho smrtící misí. Jo a na závěr - víte co zmínilo několik astronautů jako tu nejtěžsí věc na své práci? Jít spát. Když byli ve vesmíru. Byli tam tak nadšení, že nechtěli plejtvat časem na něco co nemůžou naplno prožít. Ale věděli že jejich nevyspalost by ohrozila misi, takže přesně dodržovali stanovený režim, ale několik jich zmíňilo že "večerka" byla pro ně těžší moment než to, když do nich při startu uhodil blesk, nebo došlo k výbuchu v kyslíkové nádrži. A to nejlepší? Mimo pocitu naplno prožitého života a faktu, že byli součástí velkého dobrodružství to byl údajne tzv "Overwiew Effect", a uvědomění si toho, jak je naše planeta a život na ní unikátní. No dyť se na to podívejte, jak je to tu pěkný. Ale mě se momentálně i tak chce na Mars.

Arizona těsně před západe slunce. Příští stanice: Mars.

PS: samozřejmě mi unikla spousta dalších přednášek, které byly ve stejné době. Z doslechu vím, že se dost povedla přednáška Michelle Evans o X-15 třeba.