Money Monster - real time bez Sorkina nefunguje [4,5/10 A.S.]

1. Trailer k filmu Money Monster mě velmi příjemně naladil na nový film v režii Jodie Foster, s Georgem Clooneym, Julii Roberts a Jackem O'Connellem ('71) a Caitrionou Balfe v hlavních rolích. Ale film sám mě brutálně zklamal. Po 48 hodinách přemýšlení proč to byl takový provar, mi došlo, že největší problém byl scénář, a proto se v tomhle dlouhém a značně rozhorčeném článku zaměřím hlavně na něj.

2. Téma nového krimi-socio-thrilleru vypadalo svůdně: mladý a s něčím (asi systémem) nespokojený muž vnikne do televizního studia během přímého přenosu pořadu o investicích (Money Monster), a jeho moderátora (Lee Gates v podání Clooneyho) si vezme jako rukojmího, za účelem udržení živého vysílání, během kterého chce dostat odpovědi na své otázky. Ohledně své finanční investice, která nevyšla, ačkoliv ji Lee označil za tutovku.

3. Film se odehrává v tzv "real time". Což je hrozně atraktivní ale zároveň nebezpečnej filmovej atribut a solidně ho prodat umí jen málokdo. (Hello geniální Aarone Sorkine). Filmu Money Monster real time nesmírně ubližuje. Místo toho aby vytvářel napětí, vytváří nechtěnou komedii. Místo toho, aby poukázal na bezvýchodnost situace poukazuje na slepá místa. Je tam fakticky několik záběrů kde se nic neděje a to ani po audio ani po vizuální stránce.  A nevěřím tomu, že to mělo být umělecké,  nebo něco konkrétního sdělující, působí to prostě akorát špatně  napsané a sestříhané (a podivně zrežírované), a ta hluchá místa v real timu fakt intenzivně bolí.

a pak řekla, že slyší nějaký jehňátka a byla fuč...

4. Kamery se ujal talentovaný Mr. Libatique (Requiem for a Dream, Straight Outta Compton, oskarová nominace za Black Swan), což zmiňuju hlavně proto, že koho při sledování Money Monster napadne že "něco tu děsně připomíná film Inside Man" tak vězte že to není námětem, ani faktem že oba filmy mají něco společného s Jodie Foster, ale tím, že kameru u Inside Man dělal taky právě Mathew Libatique, a je to podobné nejen vizuální kvalitou ale i atmosférickým laděním. Jenže. Nemá to ani ten super námět, natož vychytanou režii, jako Inside Man. Jodie Foster fakt není Spike Lee.

a doprdele, asi tu nabídku na ten tupej film budu muset vzít

5. A tým těch několika scénáristů, co vyplodili Money Monster holt zase nejsou Russel Gerwitz. Američan, původem ajťák, který v Hollywoodu debutoval scénářem s názvem Inside Man. A prodal ho za milión dolarů. Tedy nejprve za 400 čistě za scénáře, s tím, že pokud se film natočí, dostane dalších 600. Jak to dopadlo víte. Ale proč je tohle zajímavé: prodat první scénář co člověk (bez zcénáristického vzdělání a s minimem konexí) napíše, je fakt big deal. Prodat ho za několikanásobek běžné ceny, to už musí znamenat, že to bylo napsaný fakt skvěle. A ono bylo, žeano. Russell od tý doby napsal sequal k Inside Manovi, který se neví jestli někdy spatří světlo světa, jeden  podprůměrnej film s Al Pacinem a Robertem DeNirem (Righteous Kill) a před rokem byl najmutej aby adaptoval The King Of Oil: life of Marc Rich.

musím mít na sobě zase korzet a ukazovat kozy?

6. A kdo psal Money Monster? Jim Kouf, který mimo zábavné Rush Hour nebo komerčně úspěšnému National Treasure napsal třeba 110 epizod dobrého seriálu Grimm. Ale Money Monster nepsal sám. Psal ho ve trojici, z nichž dva další byli scénáristi méně zkušení a výrazně méně úspěšní. Nepovedlo se mi dohledat kolik re-writes Money Monster postihlo, ani odpovědi na to proč je ten scénář tak špatnej, ale výsledek je jistej: ten příběh nefunguje, a je to právě díky špatnému scénáři a to i když režie sama taky pokulhává.

neboj, za náma sou jen paparazzi

7. Co vše byl na tom příběhu scénáristický problém?  Na prvním místě ten real time: protože je to dělané v real time, a je to thriller, kde se hlavní hybatel děje (Jack O'Connell obsazující studio a mířící zbraní na Clooneyho) dostane do příběhu dost brzy, je složité zařídit, aby se divák dozvěděl dostatek o dalších hlavních postavách a měl k nim  tou dobou už nějaký vztah (a ideálně pozitivní, aby se o ně bál). Co šlo u scénáře filmu Steve Jobs díky tomu, že drtivá většina diváků pravděpodobně věděla, kdo Jobs byl, nemohlo fungovat tady, kde o postavách nevíme nic, než co nám scénárista ukázal během těch prvních pěti minut. Během kterých film velmi nuceně hází příliš okaté ukazatele toho, jakou má kdo osobnost. Clooneyho musíme rychle prokouknout jako povrchního, arogantního ale přitom stále tak trochu šaramantního moderátora, který je citově oploštělý, a jediná osoba ke které něco (ale nevíme co) asi cítí je jeho režisérka Julia Roberts. O které se ale nedozvíme vůbec nic, mimo to, že sloužit sebestřednýmu Clooneymu už jí přestalo bavit, a zrovna si našla novou práci, jen mu o tom jaksi eště nestihla říct. Protože ovšem postava Julie Roberts je v celém filmu nejen jediná skutečně zajímavá ale i naprostý capo di tutti capi celého filmu a velmi brzy nejen velí Clooneymu (a jeho vězniteli), ale i organizuje policajty a eště soukromou pátrací akci, která má sloužit k záchraně životů všech zůčastnených a zároveň odhalit podvodné machinace ve světě investic, je to fakt škoda. Že se o její postavě nedozvíme nic jiného než že je to chytrá, pohotová a odvážná ženská, která by si zasloužila aby ten film byl o ní, a ne o břídilovi který míří na naprosto ale NAPROSTO nezajímavou a kýčovou postavu Clooenyho, který se ze záhadného důvodu uprostřed filmu napraví, ke svému teroristovi najde pojítko (why, the flying fuck, why? scénář nám nedal jediný důvod pro to abychom tomuhle úhlu rozuměli) a začne mu pomáhat. Real time pak filmu podráží nohy i v tom, že na rozpletení celé nesmírně složité podstaty toho, proč investiční tip nevyšel, má jen asi 60 minut. Když uvážíte, že se jedná o aféru na mezinárodní úrovni, do které je zapleteno několik padouchů, z nichž žádný nespolupracuje, je opravdu s podivem, jak film dopadne. Normálně uvažující divák se tomu musí jen smát. Další problém scénáře je to, že téměř všechny vztahy v něm ukázané podezřele brzy vezmou za své a působí to akorát nevěrohodně, nikolik překvapivě.

já ten přízvuk líp neumím, co po mě chcete?

8. Co se mi na filmu nelíbilo? Scénář, který v zájmu thrillu z "real time" obětoval možnost aby ústřední postavy byly zajímavé. Postava hlavního padoucha (Dominic West) je nejen úplně plochá, ale nevíme o něm už vůbec nic a není ani natolik záživný, abychom ho aktivně neměli rádi. Kyle (Jack O'Connell) otravně dokola opakuje, že není hloupý, z čehož si pak scénář několikrát dělá legraci, a divák neví, jestli Kyle má být "jen" naivní, nebo i hloupý. To, že scénář upozorňuje na to, že propad, který způsobil Kylovu ztrátu byl údajně opřený o "nesmyslný computer glitch". Což Kyle považuje za známku šmé (tzn Kyle má nějaké vlastní uvažování a rozum), ale ve skutečnosti to nesmyslné není a známe to z reality, viz třeba zde. Dále: snímek představuje skupinu nejpasivnějších policajtů a nejneschopnějšího policejního vyjednávače vůbec. A nebyl to měl být záměr.  Spoiler: nevěřím, že by si policejní vyjednávač v takové situaci neobtěžoval zjistit, jaký vztah má k pachateli ta jediná osoba, kterou na něj poštvou, aby s ním mluvila. Dál mi vadil Connellův přízvuk. Chudák Brit se s americkým přízvukem trápil dost už v Unbroken, ale tady klesl eště níž. Real time continuity lapsus: tolik vousů kolik Clooneymu narostlo za 80 minut, by způsobilo i King Kongovi doživotní komplex nedostatečnosti. To, co tak kvalitně udělal Peter Weir v Truman Show*, Jodie Foster nezvládla v Money Monster, a její prostřihy na to, jak reaguje na vývoj na obrazovce věřejnost, co na ní kouká, působí snad ve všech případech studiově, kýčově a nerelisticky. Prostě jeden velkej fail. A nejen film samotný ale i trailer, který zcela zbytečně odhalil 90% filmu, a odňal tak největší zdroj napětí. Dále: Film neví jestli je drama nebo komedie. Snímek ukazoval design komunikačních technologií podivně archaicky (tak o 5-10 let), zatímco hackeři v něm pracovali rychlostí světla. Nejen coby zloději informací, ale i televizní grafici a producenti perfektně předpřipravených klipů k použití v televizní detektivce. Beats me. Když si řeknu kolik času trvá jednomu Spimfurtovi Fukovi sestříhat 12ti x minutový sitcom dokument, a kolik času zabere filmovému hackerovi to, že A) hackne face-recognition software, B) pak satelity všude po světě, C) najde hledaného padoucha (na jiném kontinentu), D) hackne CCTV/další osoby co ho zabíraly v důležitý moment, E) přetáhne si inkriminované soubory k sobě, F) projde všechny záznamy aby vybral ty relevantní, G) předpřipraví 3 klipy (se zvukem!) k vysílání a H) pošle do produkce Robertsový a to vše za méně než 30 minut, tak tomu říkám hell yeah. Hell fucking yeah.

kdo řikal že hetero-běloši neuměj tancovat, hm?

9. Co se mi na filmu líbilo? Tahle trailerová písnička od Bruce Springsteena. Julia Roberts. Hrála (to málo co měla) výborně. Clooney buď vážně umí dost dobře tancovat, nebo bylo jeho taneční číslo fakt moc pěkně sestříhaný. Ať tak nebo tak mají bod. A ještě jeden má Jodi za obecnou snahu, fakt, že dala do filmu i pár vtipů a najala dobrého kameramana. A poslední půl bod dostává město New York, které vypadá na Libatiquově kameře fakt nádherně, a obecně je to tak fotogenické místo, perfektně se hodící k tomuhle námětu, že posunulo celou tu srágoru výrazně nahoru. Ale ten blbej scénář nezachrání ani krásnej lower Manhattan. 

za jak dlouho tu může bejt ta pizza? a je to v real time?

10. Pro koho film je? Pro lidi co nikdy neviděli Inside Man, ani žádnej dobrej hostage thriller. Pro ty co baží po tom vidět jak pěknou chemii mezi sebou stále ještě mají George Clooney a Julia Roberts (shout out to Oceans Eleven). Pro ty, co si chtějí znova pustit Big Short a připomenout si jak se dá krásně vysvětlit daleko složitější problematika. Pro ty, co je zajímá jak by určitě neprobíhalo řešení držení rukojmích na Manhattanu, navíc pokud je to přenášené živě v televizi. Pro ty, co jim krachl počítač/domácí kino a nemůžou se podívat místo tohodle provaru na: Inside Man, Network, John Q, Dog day Afternoon nebo libovolný film od Adama Sandlera. Čekal by je totiž lepší zážitek, než Money Monster v kině.

a ta ženská měla původně hrát Pretty Woman místo mě??

* Když už je článek zaměřenej na scénáristiku, tak zmíním můj oblíbený fun fact, a to že The Truman Show je jeden z toho naprostého minima scénářů, které od předání agentovi/produkci po ukončení natáčení nezaznamenaly žádný re-write. Kudos to the super-talented Andrew Niccol. Co mimo Truman Show eště vytvořil třeba ňamky Lord of War nebo Gattacu. A teď bude natáčen zajímavě znějící film Anon - futuristický cyber-thriller s Cliven Owenem. Jupí.