Modré stíny (TV, 2016) - 10/10

V hlavní roli architektonický skvost Olomouc a tým komisařky Výrové, ponuré léto, lokální zpronevěra, veřejné peníze jako plod bohatý na šťávu, která odtéká kamsi živit zatím neodhalený nádor skrz promyšlenou spleť žil v organismu korupce a klientelismu. ČT nám představuje svou druhou minisérii v cyklu Detektivové od Nejsvětější trojice, adaptaci stejnojmenné knižní předlohy od Michala Sýkory, část diváků si stěžovala, že je to art (rozuměj: je to moc divný, nerozumím tomu) a mě se to líbilo!

Říkal jsem si, co se může Kverulantovi líbit, ale tohle...

Modré stíny jsou volné pokračování nechtěně legračního Případu pro Exorcistu (má recenze zde, které je úplně z jiného těsta. Seriál otvírá pochmurný koncert a jakoby nafetovaný, zpomalený, kytarou řízlý Bach (originál zde), zatímco v ostrém světle zářivek lehce nametený docent vysvětluje lehce nesrozumitelnou mluvou novinářovi, jak (možná) odhalil zneužití veřejných peněz při přestavbě konviktu pro univerzitu a kvestor ho odbyl jako otravný hmyz. Naivně optimistický občan tedy předá související dokumenty s vírou, že média kauzu rozmáznou. Netrvá dlouho a přijíždí parta komisařky Výrové (ach, Klára Melíšková) se svým týmem; netušíc, že tenhle případ pořádně otřese jejich vzájemnými vztahy a vírou v policii a spravedlnost jako takovou.

Ta čepice v létě trochu otřásá mou vírou v policii

Modré stíny točil režisér Viktor Tauš. Kromě x reklam má za sebou film Kanárek, depresivní pokračování Sněženek a machrů, které české diváky neukojilo novými hláškami a ukázalo jim spíš rozčarovanou generaci čtyřicátníků a velmi povedený film Klauni, nápaditě natočený psychologický snímek s dobrými výkony působící jako evropský film s promyšlenými záběry a postavami, tedy ne jako něco ryze český produkt, což je velké plus. Přesně tenhle dojem mám z Modrých stínů, vůbec jsem se u toho nezabýval tím, že to je seriál ČT, ale užil si to až do konce.

Hele, on to točí někdo jinej, hurá!

Příjemně vás překvapí styl; kamera je neklidná, denní letní světlo lehce oslňuje, scény jsou atypicky vycentrované nebo snímané pod zvláštním úhlem. Všimněte si kontrastu promo fotek s fotkami vytípanými přímo ze streamu (s logem ČT).Stará paní, těšící se na svou porci poklidné TV krimi ve stylu Erkila Poarota se chvíli bude vrtět (pokud jí už nevyděsila hřmící elektrická kytara na začátku), rychle přepne a ráno napíše stížnost, za co to platí koncesionářské poplatky. Otevření diváci si ale na provokativní, neuhlazený styl za chvilku zvyknou, nechají se uvést do té správné nálady a sledují děj. První plus!

Výraznou roli v Modrých stínech hrají budovy a interiéry

Velká změna oproti jedničce je v práci s postavami. Tam, kde se Hřebejkův tým snažil navodit civilnost perverzně našroubovanými větami, si Taušův tým vystačí s pár chytrými němými záběry a perspektivami. Je jednoduché si oblíbit ty správné postavy, vytušit jejich pocity a vztahy, stejně jako kdo je svině. Jak atmosféra a nejistota houstne, dočkáme se i emočně vypjatých scén, kde se ukazuje, jak dobře byl seriál obsazen a herci mají možnost ukázat, co umí. Dokonce i postava Voříškové, obvykle obsazované jako vizuální lákadlo, nabízí prostor pro herectví a má v ději svůj prostor, přestože jí první díl představí jako gymnastku dělající svíčku, aby do ní lépe natekl ejakulát. Ke konci už vás mají tvůrci v hrsti, fandíte postavám, rozčilujete nad nespravedlnostmi a čekáte, jak to sakra může skončit.

Diváci prej pochopili, že spolu jíme, i když to není v dialogu

Je v podstatě těžké nějak na příkladu vysvětlit bez prozrazení děje způsob, jak dobře to funguje nebo vyjmenovat svoje oblíbené scény. SPOILER: Příjemně překvapí už způsob, jakým je objeven první zločin a načasován záběr. Sledujeme typický den (asi) ukrajinské uklízečky, která v dobré náladě za doprovodu veselého songu ve sluchátkách vjede uklízet do kanclu, kde na něčem uklouzne a upadne na podlahu. Divák ještě nevidí krev, uklízečka vylekaně přitiskne zakrvácené ruce na tvář, aby si vzápětí uvědomila, že se ušpinila do krve a propadne hysterii. Následuje záběr na krvavou podlahu a mrtvého v pozadí, pak teprve mrtvý s průstřelem hlavy a poraněním krku. Krásně načasovaná a napínavá morbidita. Už jen tenhle lehce nepříjemný moment, kdy si jako divák uvědomíte situaci uklízečky a že se dá smrt s patřičným talentem natočit i jinak než prostě mrtvola do počtu, dává příslib větší satisfakce než obvykle. (KONEC SPOILERU)

Na tento dům jsem si poctivě vydělal a půjčili mi rodiče

Celý seriál mě hodně bavil díky nevyzpytatelnosti, dobrému příběhu i vedlejším liniím, kapitolám a finále napínavě vypointovaným tak, jak jsme zvyklí u kvalitních seriálů. Dokonce mám s odstupem pár týdnů chuť si ho pustit znova, abych si lépe všímal všeho, co mi ze začátku uniklo. Je do něj zapracováno i téma nekalých čachrů v komunální politice (nejen) 90.let i zdařilá připomínka komunistické minulosti ČR. (SPOILER: tvůrčí tým se zcela reálně zamyslel nad tím, že se jistá (v první sérii spíše komická) figurka s dlouhodobou kriminální praxí musela za minulého režimu zcela jistě taky něčím "ušpinit" a skvěle tento fakt zapracoval do klíčového dějového bodu - KONEC SPOILERU)

Vysoké hodnocení vás asi překvapí, ale Modré stíny rebelsky rozvlnily zakalený žabinec české (nejen) televizní produkce, naštvaly usedlé diváky zvyklé na svojí porci amarounových seriálů bez chuti, ukázaly, že to jde, když se chce. Funguje jako detektivka, má logiku, rozpačitých momentů typu "postava se opila moc rychle" nebo "proč ten pán nosí čepici v létě" je minimum. Vlastně vůbec nechápu, že nějaká televize v ČR vůbec umožnila tohle natočit a dávám plný počet.

Hledám nějakej další podobnej seriál, ale marně

Všechny čtyři díly si můžete v HD zadarmo a legálně pustit na iVysílání.cz tady (chce to Flash, fuj)

Na závěr bych ještě dodal, že po skvělém posledním díle jsem si říkal, že bych moc rád viděl pokračování. To se s názvem Pět mrtvých psů už dokončovalo před premiérou Modrých stínů pod taktovkou Hřebejka (nééééé!) a neexistovala k němu tehdy knižní předloha (jen námět spisovatele). Asi už telepaticky tušíte, jak bude vypadat moje případná recenze. Takže zase někdy příště v jiném vesmíru.

Na závěr tradičně full frontal