Čím je libo platit, mladý pane?

1. Dnes popíšu trend, který se v USA momentálně rozmáhá a nabízí mnoho možností k zamyšlení nad otázkou: kde končí skutečné komerční výhody kapitalismu a smluvní svobody a kde začíná  nějaká forma šikany nebo nátlaku?

2. Jak bylo uvedeno v mém článku Jak se žije v USA, v bodu o zdravotnictví: tím, jak je systém zdravotní péče v USA nastaven momentálně (především díky  čístě podnikatelskému modelu provozování zdravotnictví v USA je to pro koncového uživatele - pacienta - dost drahý špás. Ale má to možná na něj pozitivní vliv v otázce rozhodování o údržbě své kondice), je péče o zdraví oblast, ve které se vyplatí věnovat se nějakému prediktivnímu modelování vaší kondice a výdajů a připravovat si "cash flow" na nejhorší varianty.

3. Není divu, že tohle dělá jak běžný jedinec (fyzická osoba) tak firma, která jedince  zaměstnává. V zájmu firmy, protože to je ONA co platí prakticky všechny ty drahé výdaje, ať už přímo nebo přes platby pojišťovnám, je mít co nejzdravější (tedy i nejlevnější) zaměstnance. Jenže nabírat lidi podle jejich zdravotního stavu se nesmí, páč diškriminácija, a vyhazovat je kvůli tomu že onemocněli také ne. 

4. Takže jak se coby zaměstnavatel můžete legálně co nejvíc přiblížít tomu, abyste věděli v jaké kondici je váš otrok, a zároveň ho motivovat aby žil co nejzdravěji? Můžete například v práci zařídit fitko zdarma a dohodit mu nutriční specialisty a kouče co mu pomůžou přestat kouřit jak fabrika, a support group na odvykání alkoholu nebo zkvalitnění spánku a úlevu od stresu. Jenže už ho tam nemůžete nutit chodit a ty věci dělat. Stejně jako ho nemůžete nutit aby vám říkal, jak mu je a jak je či není fit. Takže co s tím?

kam spadáte vy?

5. Rozmáhá se model kdy zaměstnavatel VÁM platí za to, že chodíte do fitka, nebo že přestanete kouřit, nebo si odsedíte skupinovou odvykačku čí necháte poradit se spaním. Jo už je to tak. Stejně tak vám zaplatí za to, když si milostivě preventivně dojdete k zubaři nebo k jiným doktorům. Pro člověka co chce nahonit co nejvíc peněz, je u dobré firmy a je ochoten se svému zdraví fakt věnovat, tohle může představovat navýšení měsíčního příjmu o pěknějch pár set dolarů. Jen za to, že si 2x týdně dojdete do posilovny a jednou za měsíc na spánkovou terapii nebo k zubaři.

6. Ale zaměstnavatelům je to ještě málo. Protože tohle dělají jen ti zodpovědní (nelíní) lidé, nebo ti co mají nouzi. Ale ti co na svoje zdraví serou a/nebo mají prachy, ty se na takové praktiky vykašlou, dál si hulí svojí krabku denně, prolejvaj se colou, zajídají jí hamburgrama a fitku se vyhýbají obloukem. Až pak jednou na poradě, na které někdo řekne obzvláště výbušné buzzword dostanou infarkt. A pak se stane co? Firma bude cálovat statisíce. Dolarů. Ale to se firmě samozřejmě nechce. 

tudy tam dáte jedničky a nuly a tady vám vypadne datum vyhození z práce

7. Tudíž dá zaměstnanci zásnubní monitorovací kroužek na ruku nebo nohu. Samozřejmě s jeho vědomím a souhlasem. Takový fitbit nebo něco podobného. A ten sleduje například váš tep, pot, dech, míru rozrušení, ale také například změnu polohy, aby když to s váma praští nebo jen uklouznete po majonéze z hamburgru, kterou ste si vykydli v kanclu, vás někdo přišel zachránit. Protože váš náramek zaměstnavateli nahlásí, že ležíte v oboře s krovkama nahoře, zoufá si zoufá, kdo může.

8. Má zaměstnanec možnost říct, že to nosit nechce? Ano jistě. Udrží si dál / dostane to zaměstnání? Možná. Možná taky ne. Záleží na tom ve kterém státě žije, a k čemu se upsal, a jestli má odbory a jestli má na právníka a jestli má výdrž, nebo vůbec jestli je dostatečně informovaný. Evropani se zatím tolik bát nemusí, i když i v EU už sou země, kde by tohle bylo zcela legálně protlačitelné.

9. No a teď má teda zaměstnavatel všechny tyhle údaje. O tom jak se támhle Pepík Vomáčků potí, když kolem projde nová sekretářka s pěknejma kozama. Té se mimochodem při pohledu na něj nezrychlí ani nezatají dech (sorry Pepa), ale když de do kanceláře svého šéfa, tak má zvýšený tlak.  Taky je jasný, že když Tonda Přibylů vypovídá na HR vo tom, jak včera určitě nezaspal, ale vezl nemocnou babičku do špitálu, tak se mu zrychlí tep.  Firma ví o tom, jak Francka Koníčková už deset minut leží v kanclu v horizontální poloze, a nevypadá to na bezvědomí.  A i o tom, jak Zdislav Farský se zadýchává a potí, když de do schodů a měl by hoch rychle zhubnout.

gimme gimme gimme your data

10. Zaměstnavatel samozřejmě nemůže tyhle informace použít jen tak k lecčemus. Zaměstnancům a odborům se svatosvatě zavázal, že je použije pouze k monitorování bezpečnosti na pracovišti a vyhodnocování rizik, s primárním zájmem o to, aby bylo především chráněno zdraví investice zaměstnance. Ale co když zaměstnavateli dojde, jak nesmírně cenné takové údaje sou a pro koho hlavně? Hodí to do data lake a udělá na tom nějakou pěknou big data analýzu? Komu a za co se to pak dá šikovně prodat? A myšlenka pro jednotlivce, kteří brzy dostanou tento dotaz: za kolik a komu budete ochotni platit svými osobními údaji, místo penězi? Ano, fakticky si představte situaci, že dete do krámu, vyberete si rohlík a dva pribiňáky, a u kasy vám řeknou: "tak to bude 20 Kč, nebo ranní a večerní měření vašeho tlaku". Co si vyberete? A co když si pak budete kupovat auto a bude to buď půl mega, nebo 5 let nošení toho náramku s tím, že údaje z něj má autoprodejce k "libovolnému použití". Co si vyberete pak? Bylo by dobrý tohle mít rozmyšlené (aspoň rámcově) dřív než bude rok 2018. Trust me.