Podrobnosti Věcí: Anomalisa - animovaná marnost života [OK]

Artfilm je podle mě fuj. Loutkový film je také fuj. Spojení obojího není 2fuj ale fuj².

Marnost se dobře vyjadřuje chodbami.

Film Anomalisa mě ale zastihl nepřipraveného před vánoci 2015. Byl jsem zrovna poprvé v Americe, v New Yorku, vykulenej jak vejr a kamarádka, co mě tam hostila, dostala jako člen nějaké americké filmařské kliky vstupenky na předpremiéru. A najednou jako host Paramount Pictures sedím v muzeu moderního umění (fuj³). V pěkném kinosále. Za mnou se hlasitě rozléhá jižanský přízvuk nějaké důchodkyně, naléhavě vysvětlující její technologicky zaostalejší kolegyni, jak kouká na filmy na ájpéd. Některé nešly přehrát a s tím se prostě hosté Paramount Pictures nemažou. To naštěstí zaniklo v roztomile rozpačitém osobním uvedení režiséra filmu. Přesně si nepamatuji co říkal, ale byl tak artfilmově skromný, že ze sebe nervózně vysoukal něco jako „Ahoj, díky že jste přišli, užijte si to.“

Zasmál jsem se s ostatními a přenesl svou pozornost na plátno.

Trailer je trochu přefouklej, ale neva.

Začátek mě vyděsil. Loutky mi přišly hnusné. Výtvarník obětoval podle mě nejdůležitější část obličeje, oči, technickému ďáblu. Výrazy tváří loutek a mrkání vyřešil tak, že se jim vyměňují celé části obličeje. V tomhle případě vznikla vodorovná linie přímo v rovině očí a můj mozek u všech postav viděl brejle. Nedalo se toho zbavit. Všichni měli brejle. Druhá viditelná linie byla kolem celého obličeje. A já viděl zrůdy.

Postavy byly vytisknuty na 3D tiskárně, díly hlav dokonce v počtu 1.261 Ks.

Další vjem byl překvapení kolik pečlivosti bylo věnováno všem postavám a exteriérům. Bylo na takové pozorování dost času, protože ve filmu se NIC nedělo. Chlápek letí v letadle, jde halou, jede taxíkem. A tak jsem si uvědomil, že se dívám na uměleckou-technickou onanii, která sice fantasticky vypadá ale je plná zrůd, nemá děj a...

Film Anomalisa je skvělý. Nejvíc si cením toho, jak mi dokázal zprostředkovat dokonalou marnost života slušného člověka, člena toho čemu jsme si zvykli říkat střední třída. Ta ubohost a prázdnota z plátna přímo kape. Protože děj poskočí jen na několika místech proložených pasážemi absolutního zmaru, nebudu se k němu vůbec vyjadřovat abych vám to nezkazil. Ale mě až trnulo, z toho jak dobře mi je onen zmar ukazován na plátně.

Co ale chci dát zcela jasně na srozuměnou: V žádném případě jsem se nenudil. Celý film jsem byl schopen vidět sám sebe v podobných situacích, které jsou naprosto normální a běžné a cítil jak zbytečně dokáže uběhnout čas. Jak zbytečně já dokážu nechat uběhnout čas.

Scéna v koupelně neni tak zádumčivá jak se jeví

Zároveň jsem si uvědomoval, že není důvod nějak vnitřně trpět. Tak to prostě mám. Když jedu z místa na místo, nemohu pokaždé prožít fantastické dobrodružství hodné vyprávění po několik generací.

Když v příběhu došlo na lásku jako okamžitý a nečekaný výbuch, tvůrci nastolená logika a výtvarné podání naprosto perfektně zachytilo ten ostrov emocí, kdy dva lidé přestanou existovat pro svět a svět pro ně. Dva versus celý vesmír. Je asi jasné, že v takovém klišé se dá snadno ztratit a podělat celý film. Ale Anomalisa to celé dá ve velkém stylu, pointy mi vybuchovaly do ksichtu a já byl na vrcholu blaha.

Strasně mi bylo líto, že mě ty loutky odpuzují, protože jinak se výtvarníkovi podařilo perfektně ukázat lidské tělo s jeho chybami a nedostatky. Rozhodně se nevydal cestou obřích čelistí a svalů nebo úžasných vosích pasů a kilometrových štíhlých nohou, jak to bývá v animovaném filmu běžné. Ale ani druhý extrém, kdy se všechny nedostatky přehánějí.

Skvěle se vypořádává i s nahotou, ve filmu je pár fullfrontalů, které jsou k popukání i k zamyšlení. Tedy pro mě byly. Dojde samozřejmě i na sex a i ten důstojně obhájí výšku laťky, kterou tvůrci nasadili opravdu vysoko. Prý celá milostná scéna byla natočena s herci a až podle ní byly loutky animovány. To bych docela chtěl vidět originál.

Ready, set, porno!

S čím nesouhlasím, je propagace filmu jako nové revoluční filmové techniky. Oproti třeba Team America je to někde jinde, ale revoluce to podle mě není. Například Aardmani a jejich Wallace a Gromit mi připadají na stejné úrovni, co do pracnosti kterou do toho vkládají a emocemi, kterých u mě takto dosáhnou.

I tak forma nepřesáhla obsah a to je podle mě vzácné.