Straight Outta Compton: director´s cut - 5/10

Snímek o příběhu raperské skupiny N.W.A. se dočkal loni slušných tržeb i příznivých kritik. Teď je dokonce nominován na Oscara za původní scénář a objevil se na různých nosičích v režisérském sestřihu. Má smysl se na něj dívat, pokud neposloucháte gangsta rap, nevíte kdo je Ice Cube a Dr.Dre, nevíte nic o poměrech v černošských ghettech a ve vašich masturbačních fantaziích nefigurují urostlí a dobře vybavení Afroameričané v interracial porno scénkách?

Film vypráví, jak parta kamarádů z města Compton v Kalifornii založila rapovou kapelu a postupně se jim podaří přes neútěšnou adresu trvalého pobytu a předsudky uspět. V absurdním prostředí, kde se obyčejní lidé snaží přežít mezi potyčkami gangů a nezaplést se do zatýkání agresivní policií, pro kterou jsou všichni kolemjdoucí černoši na místě činu kriminálníci vhodní k zatčení, vás nepřekvapí, že vznik skupiny a nahrávacího labelu zafinancuje kamarád, který si nahrabal nějakou vatu dealováním drog.

A teď nám alfasamec zarecituje přípitek

Texty jsou typický gangsta rap o střílení, dealování drog a píchání děvek velkými černými penisy, což už nám dnes přijde jako ideální hudební doprovod při cestě pražskou autobusovou MHD, ale v té době to byl pro puritánské rasistické konzervativce v USA šok. Kapela má štěstí, že se jí ujme manažer Jerry Heller (Paul Giamatti), který jako běloch dokáže tak protlačit kapelu skrz bariéry, kterými by normálně neměla šanci projít. Vlivu rodného města se ale nedaří tak úplně uniknout...

Typický večírek umělců

Hlavní osu příběhu tvoří samozřejmě příběh kamarádů z těžkých podmínek, což je pro českého diváka trochu jiné kafe než poslouchat historky Suchánka a Genzera nebo poslouchat příběhy o totalitní SNB. Bohužel se mi i přes zajímavou historii kapely a lidí kolem ní nedařilo si postavy oblíbit nebo většině z nich přátelství uvěřit, i když vedle sebe souloží v autobusu na turné a zahání kvérem rivala na chodbách luxusního hotelu.

 

Vynikající inovace principu Miss Mokré tričko

Autoři scénáře předpokládají, že divák zná důležité momenty historie USA o kampani proti explicitní hudbě vedenou Tipper Gore nebo o vzpourách obyvatelstva při osvobození fízlů, co zmlátili Rodneyho Kinga a moc podrobně je neprobírají, ale stejně to má tři hodiny. Častá jsou dlouhá hudební čísla, kde si můžete připomenout tehdejší atmosféru a skandální texty. Scénáristům nešlo o to odvyprávět všechno podstatné z historie kapely, takže případným zájemcům o prolínání hudebního průmyslu a gangsta světa West Coast doporučuji zapátrat ve wikipedii a najít si třeba složku o vedlejší postavě Suge Knighta (ten co přetáhne Dr. Dre do své společnosti Death Row, což je skutečně vhodný název pro jeho podnikatelské praktiky).

Nechal jsem odprásknout Tupaca, negře

Film má samozřejmě slušnou řemeslnou úroveň, ale otázka je, jestli to stačí na zábavu pro každého. Oscarová nominace za scénář mi přijde dokonce legrační, protože je to obyčejný biografický příběh a trochu to smrdí snahou dávat ceny za to, že někdo jen odvedl svou práci. Jistě, ve filmu je pár večírků se slušným množstvím svlečených dívek na divokých párty, pár nahých černochů a jeden třesoucí se černošský kulturista ve spodním prádle, ale nemá smysl se na to dívat, pokud vás nezajímá, odkud se vzal ten zábavný šéf v komediích 21/22 Jump Street nebo megaúspěšný hudební producent a spolumajitel přeceněných sluchátek Beats.

Upomínkové předměty pro fanoušky filmu.