Legend: director´s cut (1985) - 8/10

Ridley Scott na začátku své kariéry ohromil diváky svými kultovními peckami Alien (1979) a Blade Runner (1982), které se vyznačovaly vypiplanou výtvarnou stránkou, která v kombinaci se soundtrackem vytvářela novou úroveň zážitků ze sci-fi filmu. Ať už to byl Gigerův designérský opus nebo legendární úvodní letová sekvence Deckarda v znečištěném Los Angeles, dodnes na ně vzpomínáme jako na momenty, kdy přišlo něco neviděného (a v době absence počítačových efektů magického). Následující Scottův projekt byla fantasy/pohádka Legend. Tento film se mi vyhýbal nebo jsem se spíš vyhýbal mladému Cruisovi, ale nakonec jsem se jako správný filmový archeolog na Legendu vrhnul. A?

Legenda je nekomplikovaná pohádka o souboji dobra se zlem. Na začátku nám v chytré zkratce rozhovor pána temnoty (Tim Curry, nepoznáte ho) s jeho poskokem vylíčí zápletku a pravidla filmového světa (něco jako úvodní titulky ve Star Wars, jen to máte s obrazem). V magickém lese, který má brzy zahalit věčná tma, se prohánějí jednorožci a chodí tam princezna Lily (Mia Sara, v době natáčení 16letá slečna, neznáte). Z chování Lily brzo pochopíme, že je velmi naivní, protože chodí na návštěvu za svými poddanými a předstírá sociální cítění pochvalováním si, jak je jí mezi obyčejnými lidmi dobře. Zřejmě nikdy neslyšela, jak se chová dělnická vrstva ke královským rodinám např. k carské rodině při Velké říjnové socialistické revoluci.

Důležitý účel návštěv kouzelného lesa je Jack (Tom Cruise ještě před slávou, znáte), se kterým se Lily přátelí čistě nevinně, tzn. žádné líbačky a sex v kapradí za lehkého vánku sypajících se okvětních lístků růže. Jack udělá osudovou chybu, když vůbec ne z důvodu přesvědčit Lily k sexu ukáže rozmazlené princezně jednorožce. Poté, co jednorožci hrůzou ztuhnou ze princeznina pěveckého vystoupení, usnadní splnění cíle partě goblinů a přijde apokalypsa. Dá se ještě něco zachránit? Zkazí osvalený záporák nevinnou Lily? Pomůže elfí houslista s tělem dítěte oblečeného jen v krátkých šortkách? Ukáže Lily prsa? Kolik cm má obvod ruky pán temnoty?

Všechny úchylné sexuální narážky v recenzi nejsou jen tak. Podobně jako psychoanalytici tápají u Aliena nad hromadou designu oslavujícího penisy a praktiku deep throat (pokud to chcete hodit na Gigera, nezapomeňte na způsob, kterým android Ash dusí Ripleyovou), lehké WTF vyvolává i Legenda. Pohádka, kde je zdůrazněno čisté přátelství mezi princeznou a Cruisem, nabírá po polovině lehce úchylný směr, když se nadržený záporák (i pod tunou makeupu výborný charizmatický Curry) snaží nebohou pannu zkazit a navrhuje jí sňatek.

Alien - jak lze použít časopis

Legenda zcela jistě naplňuje, ba překonává příslib pastvy pro oči. I dnes se jedná o jeden z vizuálně nejnadupanějších filmů historie. Natočit takhle obrazově skvostnou pohádku bez CGI efektů určitě znamenalo spousta přesčasů a zřejmě sebevražd vyčerpaného štábu pod bičem perfekcionalisty Scotta. Při všech těch luxusních příšerách znalce v titulcích nepřekvapí jméno Rob Bottin, což je jeden z klíčových výrobců příšer v 80. letech (vzpomeňme na The Thing nebo vlkodlačí metamorfózu v The Howling) a Tim Curry jistě používal fotku své postavy v seznamkách na snadné nalákaní nadržených žen či mužů. Vlastně celá ta show mě bude motivovat k opatření si nějaké nadupané BluRay edice s dokumenty o vzniku.

Jelikož čtete retro recenzi, film má už svůj příběh a místo v historii. S rozpočtem téměř 30 miliónů dolarů se vrátila z kin přibližně půlka. Pro studio Universal to byl velmi bolestivý propadák, přestože verzi pro americká kina přestříhali podle sebe a nahradili soundtrack od Jerryho Goldsmithe vlažnou náhražkou od skupiny Tangerine Dream. Na evropskou verzi, která šla do kin dřív než v USA, měl práva 20th Century Fox a ten Scottovi do střihu tolik nezasahoval. Natočeného materiálu bylo víc a Scottovu vizi dořešil po letech režisérský sestřih pro DVD vydání. Mimochodem, napadá vás s vyjímkou Jamese Camerona a Ridleyho Scotta ještě nějaký jiný režisér, který by tolik těžil z možnosti po letech svá díla dopilovat?

Neúspěch Legendy znamenal prudké sešlápnutí brzdy pro kariéru Ridleyho Scotta a pro nákladnější snímky fantasy žánru. Scott se poté soustředil jen na průměrné filmy s pěknou kamerou a vrátil se ke sci-fi až v roce 2012 s Prometheem. Pořádný kasovní zářez se mu podařil až s Gladiátorem v roce 2000.