Jeden stupidní americký film, jedna hora na Urale, jedno běsnění smrti

Možná si pamatujete film The Devil´s Pass Incident, který šel před pár lety dokonce v kinech (a ne rovnou na DVD, jak by si zasloužil). Ostatně, Franta na něj napsal recenzi a v tomto konkrétním případě uhodil hřebíček na hlavičku. Je to skutečně velmi nepodařený found footage horror a stěží hodný naší pozornosti. Sami se zde můžete přesvědčit, že rozhodně nemá hodnotu lístku do kina. K filmu se vrátím v závěru, ale především bych se tu rád věnovat určitému selektivnímu shrnutí známých faktů o této události, protože v tomto případě je dokonce i anglická Wikipedie stejně vágní jako ruská, německá nebo česká. Vlastně je to ještě horší: zatímco normálně lze Wikipedii použít alespoň pro první poučení, v tomto konkrétním případě je text silně zavádějící. (Například se tu zcela vážně operuje s možností paradoxního svlékání, přestože při bližším zkoumání se tato možnost ukáže jako nesmyslná a nadbytečná, viz dále.)

Pokud jste líní klikat nebo podezřívaví k odkazům, tady jsou základní fakta: v únoru 1959 se skupina devíti ruských studentů ztratila na turistickém výletě na lyžích do uralských hor. Při pátrání byla nalezena jejich těla v určitých vzdálenostech od stanu, který si skupina postavila pod vrcholkem jedné hory, a který byl rozříznut zevnitř. Těla nebyla řádně oděna, zvláště chyběly boty, čepice a rukavice. Některé mrtvoly měly fraktury různých kostí (zvláště na lebce a žebrech), ale většina účastníků výpravy zcela zjevně zemřela na podchlazení. Už vyšetřovatelé si kladli otázku, co přimělo devět mladých a zdravých lidí, zkušených v horské turistice a obeznámených s podmínkami na zimním Urale, rozříznout zevnitř stanové plátno a vydat se, nedostatečně oblečeni, do mrazivé noci a sněhové vichřice.

Tělo Igora Djatlova 25 dní po smrti a poté, co bylo vyhrabáno ze sněhové závěje.

O případu byla napsána řada knih a některé z nich jsou dokonce seriózní.

1. Dead Mountain: The True Story of the Dyatlov Pass Incident, autor Donnie Eichar
2. Mountain of the Dead: The Dyatlov Pass Incident, autor Keith McCloskey 
3. Compelling Unknown Force, autor: Clark Wilkins
4. atd. atd.

Četl jsem pouze Eicharovu knihu, ale velice pochybuji, že bych se jinde dozvěděl více faktů - jen více domněnek. Eichar jel do Ruska, hledal svědky, byl na místě samotné události a pokusil se o racionální rekonstrukci případu. Jeho web najdete zde, ale moc vám toho neřekne. (Recenzi na jeho knihu ve Wall Street Journal ovšem doporučuji.) Podobně si počínal McCloskey a jeho web je naopak velmi užitečný. Obzvláště cenné jsou fotky a videa okolí stanu a fotky míst, kde byla nalezena těla. Celkový dobrý dojem kazí popis „seance“, kterou McCloskeymu nabídlo „médium“. (To je také důvod, proč knihu číst nebudu.)

Ze zmíněných webů o případu stojí za zmínku tento (zahrnuje totiž podrobný popis nalezených těl a deník výpravy). Pokud umíte rusky a máte rádi konspirační teorie, pak je pro vás tento web jako dělaný (ale zmiňuji ho jen jako kuriozitu a zástupce té šílenější strany). A snad bych ještě zmínil pokus jednoho Němce vnést do věci racionální vysvětlení: zde, pokud umíte německy. Potíž je v tom, že je až příliš racionální. Tvrdí, že členové výpravy, poté co se do jejich stanu nabouralo pár metráků sněhu z vrcholku hory v miniaturní lavině, opustili stan a spořádaně sestoupili z hory do místa svého předešlého tábořiště (kde dříve zanechali rezervní potraviny, oblečení a boty); vydali se však špatným směrem a teprve po sestupu na úroveň zalesněného údolí si uvědomili svou chybu. Ale lavina, sama o sobě nepravděpodobná tak blízko vrcholku hory a při tak malé elevaci terénu, nemohla způsobit takovou paniku a dezorientaci, nehledě už vůbec na to, že by si účastníci výpravy se svými zkušenostmi sotva postavili stan na místě, kde by hrozilo sebemenší lavinové nebezpečí.

Na tomto místě je možná vhodné vsunout do vyprávění seznam hypotéz, od těch nejšílenějších po ty téměř realistické: 

1. UFO; agenti CIA; yeti; testování supertajné zbraně sovětské armády
2. lavina nebo domnělá hrozba laviny; zlatokopové; medvěd; útok kmene Mansů
3. drogy; infrazvuk; davová psychóza ústící v masovou hysterii 

Co se skutečně stalo ve stanu, není uspokojivě vysvětleno nikým. Právě tak není jasné, proč se členové výpravy vydali z hory dolů bez bot, rukavic a některých dalších částí oblečení. Od opuštění stanu jim však každopádně začalo odpočítávání ke smrti – venku zuřila vichřice, která již tak nízkou teplotu -25 stupňů Celsia ještě více snižovala. Je také velice pravděpodobné, že z hory nesestupovali společně, ale buď v malých skupinkách nebo každý sám za sebe – pravděpodobně podlehli panice a ve tmě a sněhové vánici byli dezorientováni a ztraceni. Ať už byli od vyběhnutí ze stanu rozděleni jakkoliv, někteří z nich se v určité vzdálenosti od stanu – na cestě dolů z hory - opět sešli a utvořili dvě skupinky: Dorošenko a Krivoniščenko sestoupili až na úroveň prvních stromů v údolí, kde si pod jedním z nich rozdělali oheň. Ať už je pod vrcholem hory postihlo cokoliv, nyní, po 1,5km sestupu do údolí, začali vykazovat známky racionálního chování. 

Ve stejné době dorazili Dubininová, Zolotarjov, Thibeaux-Brignolles a Kolevatov k okraji lesa na jiném místě a nejméně tři z nich spadli ve zrádných závějích a ve tmě ze srázu do rokle, vymleté malým potokem; při pádu utrpěli různé zlomeniny a vnitřní zranění. Kolevatov jako jediný vyvázl nezraněn. Zbývající tři - Djatlov, Slobodin a Kolmogorovová – byli později nalezeni s velkými rozestupy mezi sebou (180, resp. 150 m) na úbočí hory mezi zmíněným stromem a stanem. Zahynuli buď ještě během sestupu z hory nebo naopak při pokusu o návrat do stanu. (Skutečně není úplně jasné, kterým směrem v tu chvíli šli.) 

A nyní se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu: v rokli se Kolevatov mezitím snažil pomoci svým zraněným kamarádům. Rozdělat oheň zřejmě nemohl – zápalky měl patrně zašité v oblečení jako ostatní, ale v jeho těsné blízkosti se nacházely jen holé břízy a smrky s mokrými nebo zasněženými větvemi. Pomocí smrkových větví jim tedy alespoň připravil improvizovaná lůžka a z větví připravil i úkryt před větrem. Pak si zřejmě všiml záře, která vycházela od okraje lesa, asi 70 m daleko. Domyslel si, že tam někdo další ze skupiny zapálil oheň, aby se zahřál a aby dal ostatním signál, kde se nachází. Kolevatov se vydal za světlem, ale Dorošenka a Krivoniščenka nalezl už mrtvé. Po zapálení ohně se totiž sesedli příliš blízko k němu a teplo z ohně jim zjevně přivodilo tzv. afterdrop – pokles tělesné teploty, který někdy nastává při pokusu o zahřátí pacienta v případě hypotermie. Navíc se při pádu do bezvědomí zhroutili, částečně do ohně, a jejich končetiny jsou nyní zčásti ohořelé. Jejich srdce však zastavilo ochlazení krve. Kolevatov nemůže dělat nic jiného, než odtáhnout kamarády dál od ohně, srovnat je vedle sebe – a nožem z jejich ztuhlých těl odříznout pruhy zmrzlého a ohořelého oblečení, které se mohou hodit třem zraněným v rokli. Pak se rychle vydá zpět. Při návratu zjistí, že Thibeaux-Brignolles je mrtev na následky svého zranění a oba zbývající jsou silně podchlazeni. Vrhne se na pomoc Dubininové a zabalí jí nohy – které má nejvíce obnažené – do částí přineseného oblečení, ale nejspíš si v průběhu svého snažení všimne, že už je příliš pozdě. Vezme tedy alespoň její kabát a čepici, aby se pokusil zachránit Zolotarjova. Toho pak vezme na záda a pokusí se jej odnést z rokle k okraji lesa – ale vliv podchlazení se tou dobou projeví i na něm a po několika krocích se úplně vyčerpán zhroutí na zem. Nemůže už udělat nic jiného, než obejmout těžce zraněného kamaráda, který je už pravděpodobně v bezvědomí, a sám postupně do bezvědomí upadnout. Když kolem třetí hodiny vyjde Měsíc, zastihne jeho světlo už jen samá mrtvá těla. 

Událost v Djatlovově průsmyku začíná jako naprostá záhada, ve svém průběhu získává stále pevnější a jistější obrysy, a její konec je - až na nepodstatné detaily - dostatečně objasněný a dobře pochopitelný. Nevysvětlená příčina epizody vede až k příběhu hrdinství jednoho z účastníků výpravy.

A nyní zpět k onomu filmu. Můžeme se jen přít o to, která jeho scéna je nejvíce WTF. Pro mě osobně je to čas 39:30-41:20, kdy blondýna pateticky deklamuje na údajném místě incidentu (pravda, film se natáčel v Rusku; ale Kirovsk v Murmanské oblasti leží opravdu daleko od Sverdlovska) a prakticky vše, co o Djatlovově skupině říká, je nesmysl (zaměňuje jména a utrpěná zranění, komolí jména, zobrazená místa nálezů mrtvol jsou náhodná). Byl by to takový problém, zjistit si správně data a pokusit se o jejich analýzu? Ten film si pochopitelně nedával za cíl zjistit pravdu o oné události, ale pokud režisér nedokázal nic udělat správně, pak mohl alespoň důstojným způsobem uctít památku mrtvých.

Cesta ze stanu po úbočí hory směrem k lesu. Zdroj: http://www.dyatlov-pass-incident.com/visit-to-the-dyatlov-pass/memorial-rock-and-location-of-tent/

Proč se tam vlastně ta skupina Američanů vypravila v zimě, a ne v létě? Ale ne - takové otázky si nesmíme klást. Filmu bych dal -25° C. Režisérovi a producentům bych přál smrt podchlazením; všem ostatním, kteří se na natáčení filmu dobrovolně a bez donucení podíleli, alespoň rýmu.