Podrobnosti Věcí: Hateful Eight, Tarantinova divadelní detektivka [OK]

Jak je obecně Tarantino vážen a nenáviděn je mi ukradené. Pulp Fiction se mi jako puberťákovi líbilo, jen mi lezli na nervy ti pozéři v každém jednotlivém obsazení, takže jsem se nezamiloval. Kill Bill jsem si dal několikrát od příletu do Tokia. O nic vyspělejší ale starší jsem vískal a skandoval o půlnoci v kině v nějaké prdeli u Grindhouse - Death proof Car. Tam jsem seděl pevně na vlně, kterou mi tvůrci dali pod rypák a měl z toho orgasmy. Celé Inglorious Bastards jsem prodělal s nablblým úsměvem na tváři a chytal každý fórek co mi jen mozeček stíhal. Django mě moc nedojal.

Hateful Eight ve mě vyvolával silný pocit, že koukám na filmovou adaptaci divadelní hry kterou napsala Agatha Christie. Značkové Tarantinovské dialogy fungovaly výborně. Často myslím na to jaký druh supersociopata by daným stylem vydržel dokončení věty svého protivníka. Ale baví mě to. Nějak mi tam naskakuje Hercule Poirot, který v uzavřeném odloučeném prostředí pronese: „Vrah je mezi námi a já už vím kdo to je monamí!“

Zvraty, pointy, to všechno funguje. Bez honiček v autech, bez veselých „nehod“ s drogami. Herce nemusím rozebírat, už je známe. Sešli, zestárli. Některým to prospělo, jiní přestali působit drsně a začali být takoví smutní. Ale nevadí to. Film je to vysoce komorní, šlape a typické divadelní srandičky, jako jsou rozbité dveře roubenky, fungují skvěle.

Více bych jen spoileroval. Je to prostě nový Tarantino, nový ve více věcech. Detektivka.

Edit: Hluboce se omlouvám za opomenutí připomenout fullfrontaly. Byl tam, jak mi Anonymní připoměl, a jakej!