Dronní sliby, letos jestě nepoletíme.

Tento stručný přehled vznikl proto, abych se pokusil vyrovnat se s určitou frustrací, kterou už nejaký čas prožívám:

Pokud vím, začalo to modelářem, který prostě násobil počet motorů a baterek tak dlouho až mu vyšlo tohle:

Jmenuje se Thomas Senkel. Pro mě první člověk, co se vznesl na technologii určenou pro modelářské hobby. To se psal rok 2011. Baterie ze sériové výroby, elektronika z obchodu pro letecké modeláře. Motory, pravda větší než běžné sériové, ale technologicky naprosto stejné s těmi co má v modýlku kdejaký usmrkanec. Pokud si dobře pamatuji, plnokrevný prototyp byl otázkou roku, maximálně dvou. Další obrovskou výhodou této koncepce jsou redundantní motory a vrtule. Podle autorů až třetina pohonů může být zničena a stroj se pořád dokáže snést hladce na zem. Srážka s ptáky a zničení některých vrtulí, shoření výkonové elektroniky nebo baterií by poprvé neznamenalo konec stroje i posádky. V dějinách letectví nenajdete žádný stroj, který by dokázal viset ve vzduchu, nepotřeboval ranvej a zároveň měl tolik nouzových záloh pro případ selhání.

Stroj, který vidíte nazvaný Volocopter VC1, je dokonale schopen letět mnohem výš a mnohem dál. Je jasné, že při prvním zkušebním letu je blbost riskovat život člověka-pilota ale ani po několika letech jsem se nedočkal žádného pokroku.

Po dlouhé době, v listopadu 2013 vyšla ukázka halového testu prototypu s nádherným designem a zajímavými parametry VC200 - bez pilota.

Pak zavládlo ticho, které trvalo až do konce roku 2015. Ale opět se jedná o nepilotovaný test. A dost přefouklé video.

V červnu 2013 se na brněnském veletrhu vznesl stroj nazvaný F-Bike v němž mají prsty Češi. Tak jsem to pochopil z tehdejších zpráv od Aleše Kobylíka (Technodat). Opět nic nikam neletí, jen se vznáší na fleku a nikdo nesedí za kniplem.

Pravda, tento prototyp nemá oproti Volocopteru žádné redundantní motory, opět by šlo o nesmyslný hazard se životem. Jenže sakra už!

Na podzim roku 2015 se světu ukázal tenhle odvážný maník. Očividně inspirováno Senkelovým prvním pokusem. Rozhodně se do mě vlilo hodně naděje, protože tenhle stroj už je čistá sériová modelařina. V garáži postavená hračka, schopná bez debaty uletět nějaké ty kilometry a být řádově minuty ve vzduchu.

Podle mě je jednoznačně nejdál tenhle frajer. Catalin Alexandru Duru. Nejen, že na to vlezl, ale zároveň dokázal doletět NĚKAM! Video je značně rozvleklé, doporučuji rovnou skočit na čas 6:30.

To už je jiná! Pořádný badass let, jak to známe z 50. a 60. let, kde blázni s Jet Packy lítali z budovy na budovu pro pobavení návštěvníků leteckých šou. Řídí to jak bůh a nikoho 4 roky nelakuje kecama. Prostě v tichu postaví a předvede.

V tomhle světle mě pak dost rozčiluje nedávná mediální smršť kolem konceptu, který podle mě není hezký, video smrdí jak kickstarter kampaň na vložky s bluetooth a zase v něm nikdo nesedí.

Nechci aby se riskovaly životy inženýrů a schopných bláznů jen proto abych nemusel čekat. Ale zároveň v téhle době lačnění po lajcích a co nejvetší publicitě cítím, jak ve mě roste obrovská frustrace. Lajky a sliby, předčasné publikace. Frustrace, kterou založil marketing. Cítím strach se pro něco nadchnout, protože pokaždé je to buď obrovsky přefouklé nebo rovnou úplná lež.

Když si dáte práci, najdete spoustu videí s některými dalšími zajímavými nápady. Tady jsem je ale neuvedl, protože se jedná pokusy upoutané k zemi, naivní, nebo se spalovacím motorem. Co je ale jisté, že letos jestě nepoletíme.