Recenze: Špindl - consummatum est [1/10 A.S.]

1. Jelikož jsem na Vánoce v ČR, řekla jsem si, že je nutné, abych dala v kině šanci i českému filmu. A zašla na nový film Milana Cieslera, Špindl.

2. Než se rozepíšu o tom, jak hrůzný ten počin je, chci říct, že si uvědomuju, že na něm pracovala spousta lidí. A mnoho z nich možná i s láskou a nasazením. A patrně někteří i s přesvědčením (přání otce myšlenky?), že tvoří něco dobrého. Nebo aspoň snesitelného. Těm všem chci vyjádřit jakýsi hold za snahu. Možná věděli, že vzniká sračka (zejména pokud umí číst a dostal se jim do ruky "scénář" před prvním dnem natáčení), ale doufali, že je to někam posune v jejich kariéře. Možná se již při natáčení styděli za to, co pomáhají vytvořit, ale potřebovali peníze. Možná se jeli do Špindlu pobavit a natočení "filmu" byla pouze vedlejší záležitost. A možná, možná i herecky inteligentní jedinci jako třeba Anna Polívková nebo Oldřich Navrátil věřili tomu, že to, co dělají, přinese lidem zábavu, a proto je to dobré. Budiž. Pokud ano, tak je to šlechtí, byť to vypovídá něco hrozivého o jejich vkusu.

3. Poslední dobou při psaní recenzí hodně přemýšlím nad slovy jednoho herního recenzenta (který nyní žije v Číně a z recenzenta se posunul i do oblasti vývoje her), který kdysi řekl, že přesun z pozice recenzenta her do pozice producenta a následné proniknutí do samotného vývoje her pro něj znamenalo, že se mu hůř pak psaly recenze. Když viděl, kolik je za tím, aby hra vznikla, práce a kolik lidí si s tím tu práci dalo. Tomuhle pocitu rozumím a ztotožňuju se s tím vnitřním rozporem. Sama jako scénáristka, která občas i režíruje, vím, jak nesmírně náročné je převést svou vizi z hlavy na plátno. Kolik dalších lidí k tomu člověk potřebuje, kolik energie, času a peněz tomu všichni věnují. A jaký zázrak je, když se to povede, neřkuli tak, jak to autor zamýšlel. Také myslím na slova jednoho dramaturga z České televize, který mi před cca 20 lety, kdy jsem poprvé prodávala nějaký svůj výtvor televizi a trápila se ve střižně s U-maticem, řekl, že každé to dílo existuje ve třech podobách. Jedna je v hlavě autora, druhá je to, co autor natočí a sestříhá, a třetí to, co divák vidí. A že opravdu málokdy se stane, aby se slily do jedné a té samé verze.

4. Myslím na tahle slova a říkám si, že musím mít ke každému filmu trochu úcty už jen proto, že vznikl, a já jsem fanoušek kinematografie a hlavně chození do kina. A proto se snažím najít jak důvod pro vznik, tak místo ve svém srdci i pro špatné filmy. Také jsem člověk, co se často a rád směje komediím s Adamem Sandlerem, tudíž je jasné, že se umím pobavit i nad prvoplánovým humorem, nevadí mi humor oplzlý ani fekální, snesu toho v této oblasti prostě hodně. Ale přes veškerou mou snahu se Špindlu nepovedlo mne rozesmát ani jednou, naopak jsem se velkou většinu času aktivně styděla, dávala si ruce přes oči hrůzou, párkrát si zacpala uši a rozhlížela se po sále, abych viděla, co dělají ostatní, aby tomu útoku na diváka unikli. Nutno říct, že v poloprázdném kině se smáli pouze dva jedinci (postarší pár) a také nijak často. Zbytek jen útrpně hleděl před sebe.

za tohle se jednou budeme všichni stydět
muhehe

5. K filmu samotnému. Bylo na něm hodně vidět, že ho tvořili muži. Také že to byli lidé, kterým už dávno bylo přes 30. S tím, že něco píše či točí muž nemám problém, v mé top ten režisérů a scénáristů se objevují pouze dvě ženy. Ale problém je, když (takhle nešikovně) muži píší a točí film, kde jsou hlavní postavy ženy. Navíc ženy mladé. Někteří scénáristi dokáží psát jiná pohlaví a jiné věkové skupiny fantasticky, někteří hůř, ale debutant Jaroslav Sauer (vystudovaný mass-media komunikátor, který svého času vedl tým, co tvořil periodikum Pestrý Svět) to prostě neumí vůbec. V jeho podání byla každá žena duševní troska, karikatura, slepice, nebo zlatokopka a blbka. Povedlo se mu například, že jedna postava byla zároveň konzervativní a upjatá, ale taktéž lehce přesvědčitelná k sexu na prvním rande. Nebo že jedna postava vykazovala jakous takous inteligenci, ale zároveň dělala věci odpovídající tomu, že v hlavě nemá ani ty dva IQ body, aby jimi křísla o sebe a dala vzniknout jiskře produkující nějakou chytřejší myšlenku.

není ta scéna nějak špatně napsaná holky, vždyť to nedává smysl
mlč koloušku a ukaž bříško

6. Příběh o 3 různě starých a různě zoufalých ženách, které se vypraví do Špindlu si zašukat (ideálně s milionáři), spočívá v tom, že "jedou do Špindlu a zašukají si" (ovšem žádný ten sex tam stejně není vidět). Zbytek stopáže se věnuje řazení rádoby anekdotických momentů a epizodních "komických" výstupů náhodně za sebe à la Kameňák. Režie naprosto rezignuje na snahu o nějakou komediální finesu a spoléhá na to, že se divák bude smát tomu, kolikrát někdo upadne na sněhu, nebo nejvíc vyvařenému tropu českých "komedií" poslední dekády a to sice "starší silnější žena oplzle vyjíždí po vyjukaném kolouškovi". Případně že někomu bude připadat vtipné to, jak nahlas souloží sousedi, či že jedna postava má problém s předčasnou ejakulací a druhá s erekcí. V tom všem se - možná nevinně, ale přesto - ocitá talentovaná herečka Anna Polívková, která i z téhle bídy občas něco vytěží, ale režie jí (stejně jako ve Špuntech na vodě) nechává přehrávat, takže polovinu jejího talentu slušně zabije. Co nezabije příšerný scénář a trapná režie, ale dodělá hrůzná kamera, která po česku zabírá herce v přílišném detailu. A smrtelnou ránu tomu zasadí nekompaktní a komediální načasování naprosto nerespektující střih. A tak se dobije i jakýkoliv náznak vtipu, který by jinak potenciálně mohl zabrat.

naprosto nesnesitelná dvojice postav

7. Už úvodní záběr, kdy Polívková čumí do Excelu a kamera přitom zabírá její ruce, které sviští po klávesnicí a něco tam ťukají, aniž bychom text viděli přibývat na monitoru, tudíž jsme nuceni si myslet, že takhle dlouhá slova/věty píše v Excelu do příkazového řádku (což vzhledem k tomu, co je na obraze, ale nedává smysl), nám naznačí, že film nebude úplně o detailech. Ale čert vem detail, když i ten celek je nesoudržné, nezábavné, trapné nic. Napsat v dnešní době snímek o pětatřicetileté (ne úplně dementní) slečně, která jak kravka trpí ultra zlého bosse, kvůli kterému zůstává na telefonu ve dne v noci a pracuje i o víkendech, aniž by ji ta práce bavila, a která stejně pronese větu "tak ještě 30 let tohohle" (aniž by ji napadlo, že žije v demokracii a může nebýt kráva, dát výpověď a pokusit se žít nějak lépe) je známka toho, že scénárista/režisér se buď obklopují opravdu zoufalými ženami, nebo starší generací, zvyklou, že se zůstává v jednom podniku 30 a více let. Nebo opravdu tvůrci zamýšleli vytvořit nesympatickou tupou slepici, orientovanou na prachy, která do toho příkazového řádku v Excelu neumí napsat nic jiného než "if silikony, than suma dolary"? A k tomu má tahle osoba sestry, které jsou také nesympatické, a navíc jako postavy nekonzistentní. Ale aspoň se na jednu z nich dobře kouká (Sandra Černodrinská). Když už se dvě ze tří chovají jak krávy. Např: rádoby drsná alternativní šmucka s "kérkami" vykazuje v jedné scéně jistou dávku inteligence, když si všimne, že oplzlý instruktor lyžování nestydatě a okatě osahává všechny účastnice kurzu, a zatrhne mu, aby osahával i ji. Jen PROTO aby o pár scén později na tohle úplně zapomněla a připustila ho. Fuck spoilers, tohle si zakrytí nezaslouží. Ve scéně, ve které divák sympatizuje s impotentním instruktorem, protože z toho, co tam dívčina předvedla, by se asi jen tak někomu stejně nepostavil, asi režisér zamýšlel, aby divák sympatizoval s tou rádoby ujetou holčinou? Fail. Film: 3. Jeden bod je za to, že to je český film. Bod za to, že jde rozumět jeho základní (byť je plytká) myšlence. A ten poslední bod dávám spíše za kolektivní odvahu Špindl vůbec pustit do kin. Žánr: 0. Protože komedie, která mě ani jednou nerozesmála prostě není komedie. Koukatelnost: 0. Neboť drtivou většinu filmu jsem se u toho styděla a chvílemi to skutečně aktivně bolelo. A věřte nevěřte, bylo mi to líto.

tak si nebo nejsi blbá nána?
scénárista se zjevně nemohl rozhodnout

8. Co se mi na filmu nelíbilo? Celý ten film. Přehrávání. Pocit mrzení u toho, že z relativně sympatické postavy Ctirada (a vrcholně nesympatické postavy Šárky) udělali autoři díky rigiditě (a možná i frigiditě) těch 3 grácií směšného úchyla. Hrozivý voiceover. Špatný zvuk. Blbá kamera. Nedobrý střih. Příšerná scéna s poezií. Dramaturgický fail v podobě toho, že se zásadní postavy objeví a projeví ve větší scéně až cca 10 minut před koncem filmu. Pocit zklamání z toho, že Polívková vzala roli v takhle příšerném filmu a neprosadila si změny u aspoň těch nejhorších dialogů. Absence humoru. Neabsence filcek. Směšná práce maskérů - několik postav tam ukazuje svá tetování a tak špatně odvedená práce se jen tak nevidí. Vypadalo to, jako by obrázek na těla nakreslil výtvarně netalentovaný předškolák fixou. A hláška "z toho, co ti platím za to tetování, sis koupil tu motorku, viď" pak bolela o to víc. Autor tohoto "hlodu" buď netuší, kolik stojí tetování, nebo motorky. Nebo měla na mysli ojetý moped? Kohák. Celý Kohák se měl vystřihnout. Hudba byla příšerná, romantika nesmyslná, pokusy o "českou Bridget Jones" trapné a skoro všechny postavy byly vrcholně nesympatické, nebo polodementní. A tak či tak přehrávající i své jinak svazující stereotypní škatulky. Vcelku se tak dalo souhlasit s tím, když jedna holčička hlavní trojici žen opakovaně označuje za "úplně vylízané". Ano. Působily opravdu vylízaně. A ne v tom dobrém smyslu.

když už si s nápady naprosto na dně,
nech své ženské postavy, aby se zpily.
 to zabere. not.

9. Co se mi na filmu líbilo? Nic. Nenajdu opravdu nic. Jakožto tvůrce hodnotím tu snahu. Uvědomuju si tu energii, čas a peníze, které do toho šly. A respektuji ty, kteří se na tom podíleli s pocitem, že to bude něco dobrého. Ale nedokážu opravdu najít ani jeden aspekt filmu, který bych vyzdvihla, že se mi upřímně líbil. Všechno zabil příšerný scénář a bahnitá smradlavá na duši ulpívající trapnost, kterou na nás snímek po tunách házel a která se jen tak nesmeje. To, že tam bylo pár herců, kteří nic nekazili, není světlý bod, protože i tak chudáci museli recitovat ten hrozivý scénář. Je tam jedna hezká dívčí prdelka v tangách, ale za tímto účelem dnes není nutné vyhazovat 180 Kč za lístek do kina.

ano film obsahuje výměnu spodního prádla.
a bolí to.
jak svině.

10. Pro koho film je? Pravděpodobně pro starší lidi. Asi pro hodně zoufalé ženy. Zřejmě pro fanoušky předchozích filmů Milana Cieslera. A fanoušky Polívkové. Té to ve filmu sluší a docela dobře se na ni kouká. Kdyby ji u toho člověk nemusel poslouchat. Pro fanoušky filmů jako je Kameňák. Snímek mi nakonec připadá, že je nejvíc pro tvůrce, jejich známé, kamarády a rodiny. Tak nechť jim slouží. Vlastně přeji i tomuto filmu finanční úspěch. Takový, který by jim ale umožnil si příště najmout lepšího scénáristu. Ideálně takového, který dokáže napsat aspoň trošku uvěřitelné nebo sympatické postavy. Nebo aspoň jednu? A tímto chci znovu poděkovat tvůrcům, kteří přinesli na česká velká plátna filmy jako je Padesátka, Snowborďáci, Teorie tygra, Pojedeme k moři, Pohádky pro Emu nebo Okresní přebor. Ač představují různé podžánry kategorie komedie, jsou to filmy, u kterých se člověk nemusí za to, že na ně kouká, stydět, dokonce se místy i zasměje. A prosím jejich tvůrce, ať dále tvoří a zachraňují žánr české komedie. Děkuji. 

místo výletu do kina na Špindl doporučuju sežrat větvičku z vánočního stromku.
bude to bezpochyby méně hrůzný zážitek.