Dunkirk (2017) - 8/10

Válečný film je choulostivá záležitost. Nesmí být laciný, musí ukázat pár legendárních strojů a destrukci. předvést pohnuté lidské osudy, aby i army fetišistům došlo, že válka sebou kromě vzrušujících bitevních statistik a článků v učebnicích nese i spousta mrtvých, zničené krajiny a měst, ekologické škody a hromadu promrhaných nerostných surovin. Nesmí chybět hrdinská nesobecká postava, aby se pod vlivem dojetí vychovali budoucí patrioti, co nadšení ze svého odrazu v zrcadle navlečeného do uniforem nahrnou do armády a stanou se v momentu neblahého prozření krmivem pro různé druhy projektilů, útočných vozidel a bomb, tak jak to předtím nadšeně sledovali ve filmech.

Ty vole, letí sem nová recenze od Kverulanta!

Ano, pro průměrného cynika je válečný film syndromem utrpení, pokud nějak chytře nezobrazuje válku jako vítězství destrukce nad budovatelským úsilím civilizace v mírových období nebo nějak nestírá patriotský/propagandistický význam války jako příběhy z vietnamské války Četa nebo Apocalypse Now. Ostatně druhá světová válka jako inspirace válečných filmů stále vede, jako zatím největší konflikt a zároveň jako morálně jednoznačně vyložitelný boj světa proti zlu, jakoby od těch dob už každá vojenská operace měla kontroverzní pachuť.

Režisér Christopher Nolan je současný král blockbusterů pro dospělé. Kromě něj v současnosti ve filmovém průmyslu není tolik prověřený hitmaker, který by dokázal vzbudit taková očekávání nebo alespoň zvědavost na své budoucí projekty, kterými umí ohromit chytrou manipulací s vyprávěním, nabušenou atmosférou, hudbou od Hanse Zimmera a velkolepým vizuálem. Od určité doby se prostě chodí na nového Nolana, ať je to cokoliv. Ale s oznámením filmu z druhé světové jsem byl zklamán, proč točit příběh o obklíčení francouzské a britské armády Hitlerovými vojsky, když radši mohl režisér se svým bratrem sepsat nějaké další svěží sci-fi typu Inception nebo hříčku jako The Prestige? Viděl jsem to jako tři vyplýtvané roky kariéry dobrého režiséra. Letošní léto je na zajímavé filmy ale tak chudé, že jsem nakonec byl rád, že jdu na snad dobrý válečný film oblíbeného režiséra.

Už přivezli Nokii 6?

Ve zkratce a bez spoilerů: Evakuace Hitlerovou armádou obklíčené britské armády z francouzského Dunkirku je zajímavý příběh z roku 1940, jehož závěr měl vliv na další vývoj druhé světové války. Nolanův snímek nás ale nechce nějak příliš poučovat o historii a vysvětlovat, maximálně místy prostřednictvím dialogů utrousí zmínku o tom, jak událost tehdy vnímali lidé, spíše tedy britští vojáci a obyvatelé (Francouzi se film téměř nezabývá). Film je jako jízda v strašidelném zámku, který se jmenuje "Dostaň se z Dunkirku". Na začátku jsou nám představeny tři různé časové roviny, jedna z mola, jedna z moře a jedna se Spitfiry, film je pak zručně kombinuje, aby už od začátku vytvořil napětí a atmosféru skrz příběh několika postav, u kterých nevíte, jestli se řešení situace v Dunkirku bude týkat i jich. Nic víc, než záplavu pocitů film nenabízí, všechno slouží svému účelu, milovníci války se nadchnou. 

Zápletka

A to je možná u Nolana poprvé. Předtím se mu snad u každého filmu podařilo mít nějaké postavy, se kterými jste mohli sympatizovat a fandit jim. Baleův temný rytíř, kterému dochází, že jeho úsilí potírat zločin přineslo i negativní ovoce; Konafyho kosmonaut, soupeřící dva kouzelníci... ať už to bylo kvůli osudu postav nebo dobrým hercům, Nolanovy kalkulace s účinky na diváka fungovaly. V Dunkirku sledujeme životy cizích lidí, co se snaží přežit nebo plní svůj úděl vojáka/hrdiny, ale i přes atmosféru je těžké od začátku vnímát určité postavy jinak než kalkul. Snad je to tím, že jsou postavy obsazené známými tvářemi Marka Rylance, Kennetha Branagha a Toma Hardyho a od začátku od nich proto divák očekává, že budou hrdinskou postavou zmíněnou v úvodu recenze), naopak chytře je použitý Cillian Murphy. Nejnapínavější, snad nejzajímavější časovou linií je "molo", kde se dva řadoví vojáci v podání no-name herců snaží dostat za každou cenu pryč.

Propracovaný film nezapomíná ani na potřebu konat potřebu

Podle očekávání je výprava nabušená, režisér své prostředky stále ovládá a napětí od samého začátku neselhává; ale ani nějak bombasticky nevyvrcholí. Skoro připomíná soulož v momentu cca minutu před orgasmem, kdy se daří souložníkům udržet opojení na velmi vysoké úrovni, ale tak nějak zapomenou na korunování orgasmem a úplně se na něj vykašlou. Už tak v poslední čtvrtině filmu se proberete z vydržení, už jen tak sedíte a čekáte, až to všechno skončí. Je to velmi zvláštní pocit předávkování - není to vysloveně urážka dobře odvedeného řemesla a je třeba zatleskat, že film dokáže být napínavý, přestože není o bitvě, ale především o evakuaci. Ale tentokrát z kina nebudete odcházet a do hloubky přemýšlet nad skrytými významy filmu, maximálně si doma porovnáte historická fakta a zapomenete, problém je možná ve vysokém očekávání.

Rejžo, bude tenhle film vůbec bavit německé diváky?

Dunkirk určitě stojí za vidění a to v kině, protože doma v obýváku určitě nebude fungovat tak dobře. Letošní léto je plné slabých filmů a Dunkirk v něm září nejen kvůli tomu, že prostě nemá v oblasti kinematografického opojení konkurenci, určitě si zabere své místo i na poličce mezi zdařilými válečnými filmy. Pokud vám nevadí, že filmu trochu chybí nějaká ta duše nebo ohromující zvrat a dokonce máte rádi válku, je dost možné, že půjdete i podruhé. Já jsem ale čekal trochu víc.

Vaše první pomoc pro letošní léto