Recenze: Certain Women - 3 povídky o neurčitě určitých ženách [6,6/10 A.S.]

1. Certain Women určitě není film pro každého. Je to zjevné už z toho jak daleko je hodnocení kritiků (90%) od hodnocení diváků (50%).  Těžko se mi říká, že možná to nebyl ani film pro mne, protože na mně hodně zapůsobil. Ale nechápu jaké měly ty "určité" ženy jako být. Jaký byl "vzkaz" toho snímku.

2. Z mého pohledu byly všechny ženy tohoto filmu podivně pasivní a pomalé. A tím nenarážím na pomalé tempo samotného snímku, ale to jak dlouhé byly pauzy mezi tím, než něco řekly, nebo odpověděly, či nějak zareagovaly. Navíc jakoby se bály ptát na důležité otázky, nebo jednak nějak aktivněji. Jaké tedy ty určité ženy tohoto příběhu byly?  Nemám v tom jasno ani po filmu.

3. Certain Women je adaptace tří povídek od Maile Meloy, američanky z Montany. Děj se proto nepřekvapivě odehrává právě v Montaně. V miniaturních rurálních komunitách, kde se všichni znají, kde sou za domem vidět vrcholky majestátních hor, a kde sou mezi jednotlivýma městama ohromné vzdálenosti. Ze svého průjezdu napříč Montanou (shodou okolností na den před dvěma lety) vím, že přesně tak na mne Montana působila. Nádherný stát, kde bylo možné ject půl dne aniž by člověk narazil na civilizaci nebo měl signál na mobilu. A v té izolaci bylo něco nesmírně poutavého a děsivého zároveň.

film o ženách. hmm, to bude zábavé...

4.  První povídka líčí příběh právničky Laury (Laura Dern), která se již 8 měsíců snaží vysvětlit svému klientovi, že jeho návrh na žalobu nemá u soudu šanci. V tomto příběhu je naznačeno, že klient to Lauře nevěří, protože je žena. Stejné téma (gender inequality) se mihne i druhou povídkou, kde Gina (Michelle Williams  a její třetí spolupráce s režisérkou filmu Kelly Reichardt) se svým manželem navštíví starousedlíka Alberta, aby od něj koupila pískovec, který chce použít na stavbu svého nového domu. Albert ovšem Ginu převážně ignoruje a reaguje pouze na jejího manžela. V této povídce není dostatečně dobře vysvětleno, jestli Gina vůči Albertovi jedná eticky nebo naopak neeticky, dala by se vyložit tak i tak a to mi dost vadilo. V závěrečném úseku filmu se seznámíme s mladou právničkou Elizabeth Travis (úchvatně minimalistická Kristen Stewart), která díky omylu skončila jako vyučující večerních kurzů práv v lokalitě která je vzdálená 4 hodiny od jeího domova, kde má práci přes den. Ve třídě potká Jamie (herecký nováček ale o to zajímavější Lily Gladstone), mladou ženu co přes den pracuje na farmě, izolovaná od okolní společností nejen vzdáleností ale i tou prací samotnou, a které Elizabeth učaruje.

tohle v tom filmu dělám často. ale dělám to dobře.

5. V každé povídce se toho na první pohled stane velmi málo. I na ten druhý pak se toho stane prachbídně málo v povídce o pískovci. Která je ještě navíc nejasná. Celý film je natočený precizně tak, aby zdůrazňoval, jak realisticky zachycuje život. Včetně toho, jak je život někdy pomalý. Problém je ale v tom, že většinový divák je naučený chtít rychlé střihy a rychlé dialogy, nebo aspoň nějaké zvraty, či akci, a tady se mu nedostává ani jednoho. Nicméně Certain Women není pro většinového diváka.

někdo tu nevěří že umím hrát?

6. Režisérka Kelly Reochardt natočila už několik snímků v podbném duchu, ale tohle je její nejzásadnější počin na poli minimalismu a přiblížení se k cinema verite. Mně se od ní líbilo asi nejvíc drama Night Moves. Kde se aspoň něco hmatatelného děje. Koho nezničilo drama v Goro Bílý Pes, může být odvážný a pustit si jiné drama o člověku a jeho nejlepším příteli, ve filmu od Kelly Reichardt  z roku 2008 - Wendy and Lucy.

umějí ženy vlastně vůbec něco?

7. U Certain Women je problém že povídky spolu navzájem prakticky nesouvisí, tedy každých 25 minut divák dostane 2-3 zbrusu nové postavy, které sice sou provázány Montanou a velmi povrchní střetovou linkou, která působí dost nuceně (spoiler: Laura spí s mnaželem Giny, ale nikdy to tam nemá žádný význam, a Jamie jednou projde kolem Laury na chodbě, opět význam pro film nula), ale jinak se navzájem vůbec neovlivňují! Ačkoliv na to divák podvědomě čeká.  Ve filmu je spousta záběrů na statické předměty, případně hory, stromy, nebo něčí pohled do dálky. Komu vadí 30 sekund koukat na větrák před krbem, nebo strom jak roste v real time, tak ať na tohle fakt nechodí. Film: 7. Přes veškrou režijní a hereckou preciznost spojení těch třech short filmů působil nuceně, stejně jako ta pomalost. Žánr:  má to být drama. První a poslední povídka drama krásně a originálně představuje, druhá to zbytečně kazí nanicovatým pískovcem. 8. Koukatelnost: 5. Mimo závěrečné povídky mě to nebavilo, ale zase ta závěrečná povídka mi vydrží v hlavě ještě dlouho. 

zase mám jíst?

8. Co se mi na filmu nelíbilo?  Nejasný vzkaz divákovi. Nejasné určění toho jaké tedy tyhle ženy měly být? O skoro žádné z nich se nedá říct nic konkrétního, chovaly se (až na Jamie) velmi nečitelně. Možná to byl záměr, ale mně nevyhovoval. Spoiler: byla Laura mrcha? Byla si vědoma že na ní má klient zálusk? Byla ochotná mu psát dopisy? Chtěla mu někdy opravdu pomoct? Opětovala nějaké emoce? Byla Gina mrcha? Chtěla Alberta obrat? Proč si ho nahrávala? Byla labilní, a proto nechápala svojí rodinnou dynamiku? Jaká byla vlastně dynamika její rodinny - proč na ní byla dcera naštvaná? Proč ji Albert ignoroval?. Třetí povídka byla jasná a možná i proto u mě vítězí. Vztah mezi Elisabeth a Jamie byl krásnou ilustrací něčeho, s čím se v životě (ať už na kterékoliv straně) setkal alespoň jednou asi každý.

pískovec. nebo pásovec? psovec? psanec? pes? ves.

9. Co se mi na filmu líbilo? Poslední povídka, která ač byla stejně útrpně pomalá jako předchozí dvě, tak dávala emočně největší smysl. Kamera. Montana je nesmírně fotogenický stát.  A působila přesně tak, jak jí znám z výletu.  Včetně těch lidí.  Herecké výkony byly na jedničku. A to nejen ty hlavní role ale i Jared Harris i James Legros v rolích vedlejších.

v tom filmu bude hodně ženskejch, jo? bezva. Kozy? Ne? Chjo.

10. Pro koho film je. Pro ženy? Možná. Pro fanoušky Kristen Stewart. Určitě. Pro ty, kteří nemají rádi Kristen Stewart a mohlo by jim od toho pomoct vidět jí v roli, která jí opravdu sedí a kde pod taktovkou šikovné režisérky dostává její minimalistické hraní tu správnou podobu. A pro všechny, kteří někdy někam jeli, koukali do dáli a v hlavě jim u toho zpomaleně běžel vlastní život. Z pohledu třetí osoby.

doufám, že se do Montany zas někdy podívám